Jezero bez vody a ztracená dívka

Koukám střídavě na "jezero", na své spálené ruce, poseté vodnatými puchýřky, které pálí čím dál víc a koumám, co dál. Rozhrkanou motorku jsem nechala ladem a vydala se prozkoumat okolí.

S přicházející tmou jsem uslyšela chichotání. Zpoza keře vykoukl místní pantáta a začal se hrozně smát mé popálené ruce. Rukama nohama jsem mu vysvětlila, že za to může slunce a on opět zmizel ve křoví. Sedla jsem si ke kaluži a po chvíli se pantáta vrátil i s ženou, která měla plnou tašku bylin a cukrové třtiny.

Nasekal z toho hustou kaši, kterou mi potřel bolavé ruce a zbytek mi nacpal do kapes do zásoby. Cítila jsem, že mě ruce pálí čím dál míň. Tak jsme tam spolu seděli, na konci světa, koukali na jezero bez vody a požužlávali cukrovou třinu.