Stav Beztíže

Pamatuji si, že bylo 5 °C, všude šíleně hustá mlha, byla to krása. Když jsem se vracel domů okolo našich pěti Lanškrounských rybníků, tak u jednoho se mi naskytl pohled, který jsem tam za mých 25 let nezažil.

Absolutní nekonečno, mlha přilepená na hladině vody. Přišlo mi, že úplně pohlcuje všechno to ticho a tím ho ještě znásobuje.

Cítil jsem se tam, jako v nějakém ne zcela dokonalém vakuu. Všechno v ten okamžik bylo úplně zpomalené a líné.

Doběhl jsem domů, popadl foťák a běžel zachytit tamní atmosféru skrze tento autoportrét.

Fotka název nemá, ale je z autoportrétní série s názvem „Stav beztíže, kterou tvořím průběžně již 6. rokem, jakožto ódu na moje rodné město (resp. přírodu v okolí Lanškrouna), kam utíkám od rozlítané reality a koloběhu života. Je to moje splynutí s místem, které mi dalo kořeny.